Lucie Smíšková
emoce jsem večernice co usíná za úsvitu polibek vánku co mizí je a i není tu třezalkou vonící do noci ptáš-li se co může být emocí pak ještě dál kůže co zůstala za nehty znásilněné lidé co nechceš nazývat je pravým jménem jsem ticho co nastane před bouří s odvahu vydáš se po moři mém třes hromů prožíváš i ty jsem já mlhavý závoj, sen nezmizím okolo všude jsem zrcadlem byla mi právě tvoje tvář
"Nohama na zemi, hlavou v oblacích a srdcem u lidí."
